27.3.2008 Tak vás tady vítám!

Vítám vás na svojem blogu. Budu se vám tady snažit po vzoru "Dubajců" Tomášů přiblížit, jakým způsobem se přibližuji ke svému snu - stát se dopravním pilotem. Většina z vás už asi ví, že jsem se dostal ke Slovenské dopravní společnosti. Včera jsem udělal poslední část výběrového řízení - tzv. "Evaluation check". Probíhalo to hekticky, ale asi si musím zvykat. V úterý jsem ještě odpracovával poslední směnu v Pilotshopu, domlouval se s mým nadřízeným Mirkem, jakým způsobem mohu opustit tuto práci. Na moje místo nastoupí spolužák Lukáš Manda (takže pořád v shopu zůstává nějaký zástupce z našich řad). Už jsem se těšil na posledních pár dní prázdnin, jak se svojí přítelkyní oslavím její a svoje narozeniny, že se konečně dostanu do Hradce Králové poděkovat osobně člověku, který byl mým šéfinstruktorem v Hradci - panu Michalovi Šťastnému - a dalším lidem, kteří mě vedli až k licenci obchodního pilota, když do toho zazvonil telefon. Zítra o půl deváté v Žilině. ... Snažil jsem se vysvětlit, že nejsem ve své domovině v Opavě, ale v práci v Praze a že končím až pozdě a že bych musel jet celou noc, abych tam byl včas a že budu nevyspalý a že to prostě nejde. Nakonec musel do telefonu vstoupit hlas instruktora společnosti, který mi řekl - přijedeš! Jindy není čas, to zvládneš!
Už jsem toho obětoval dost, tak nezbývalo, než souhlasit. Vytisknout mapu, zjistit vlak, zavolat domů, odejít o něco dříve z práce, v Praze se zabalit a vyrazit. Nakonec jsem vymyslel variantu, že pojedu vlakem domů (kam jsem dorazil někdy po půl dvanácté) a ráno vyrazím autem z Opavy do Žiliny.
V pět jsem vyrazil, měl jsem tam být o třičtvrtě na devět. tj. skoro čtyři hodiny na 140 km ... dostatečná rezerva? Ani náhodou. Počasí příšerné, v Beskydech při výjezdu z dálnici z Frýdku nádherný smyk, takže jsem si pěkně zpomalil, na vozovce tenký led. Před Třincem je takový kopeček, dvanáctiprocentní stoupání ... asi 10 km před ním jsem se dostal do kolony, která se úplně zastavila. Hodinu jsem tam stál (asi třikrát kolem projeli silničáři a solili o sto šest) a dále pokračoval tak 30 kou, 40 kou ... nervozita stoupala. Ještě, že jsem si prozřetelně vzal číslo na zkoušejícího instruktora. Ve třičtvrtě na devět jsem dorazil do Žiliny, .. odbočka na Bratislavu a další stání. Během něho jsem zavolal, vše vysvětlil a do telefonu řekl, že budu mít asi malé zpoždění ... na Bratislavu šlápnu na plyn a druhá odbočka na letiště. Rychle zaparkovat, vzít věci. Najít univerzitní budovu. Vrátný. No a s kým to tady máte? ahá, no nechte si tady věci a pojďte se mnou. Tak mě tam pět minut vodil po budově, než mi volal zkoušející instruktor a ptal se, jestli už jsem na místě. Sraz na vrátnici.
Rychlé vysvětlení co mě čeká, pětiminutové "seznámení" s Beechem. Nemůžu tady veřejně prozrazovat detailně, co jsem měl dělat, v podstatě odletět obrazec, jehož parametry jsem dostal vytištěné na A4, přiblížení ILS, VOR/DME, ILS na jeden motor ... (ti, jenž nevíte, co to znamená, nic si z těch zkratek nedělejte, časem asi taky zavedu slovníček jako Tomáš, jsou to prostě jen přiblížení na přistání podle různých radionavigačních zařízení). Za to, co jsem tam předvedl, jsem si myslel, že mě vyhodí. Nevyspání, téměř čtyřhodinová jízda v autě za odporného počasí a nakonec i psychický tlak udělaly svoje ...
Po simulátoru debriefing - chyby (a že jich bylo spousty), rady a doporučení do budoucna. A nakonec kýžená fajfka v kolonce passed (prošel).

Musím se ještě hodně učit, hódně učit.

Prvního dubna nastupuji, držte mi palce!